V nekřesťanskou ranní hodinu za mlhy a neutuchajícího deště se plzeňskou dálnicí žene červený citröen s velmi zvláštní posádkou uvnitř. Ptáte se proč zvláštní? Inu protože se každý den nevidí, aby si v autě hovělo hned pět psů najednou.

Nutno podotknout, že tito čtyřnozí cestovatelé nejsou jen tak obyčejní psi, ale nýbrž dogdancingové celebrity.A ještě si navíc vyjely poměřit své síly do sousedního Bavorska s mezinárodní konkurencí.

1.NeuejahrsturnierPostmünster, Německo

Sjíždíme z dálnice směr jih do Německa. Před hranicemi se rozhodneme natankovat, zde se chvíli pozastavím. Na první benzince došel definitivně benzin, na druhé nikdo nebyl a na třetí nám začala účtovat benzin ne zrovna moc milá dáma ve středních letech. Ale stačí, aby se na nás lépe podívala a s výkřikem, že do Západních Čech přijely hvězdy odbíhá za pult pro DOGS magazín. Následují radostné výkřiky a paní nám přeje šťastnou cestu na závody. Po této veselé příhodě následuje přejetí několika mostů pod kterýma hučí špinavá a rozvodněná řeka Radbúza. Opravdu stresujícíL Naštěstí nás Bavorsko vítá zalité sluncem a s jarní atmosférou. Všude tráva a ve vzduchu je cítit jaro v lednu opravdu neobvyklé. Cestou Německem i u sousedů pozorujeme rozvodněné řeky. Opravdu smutné.Po menším bloudění vjíždíme a parkujeme na parkovišti Seehotelu Moldau. Hotelu, kam vás bez psů nepustí a ani vás neubytujíJ Následuje ubytování v pokoji. Personál i všichni ostatní jsou moc milí a neustále se usmívají. V hotelu mají výtah, takže se nemusíme tahat s věcmi po schodech. Pokoj je prostorný a mimochodem zde máme připravené psí misky. Po ubytování následuje procházka po okolí a s Vandou jsme se svorně shodly, že bavorská příroda je opravdu nádherná. Po procházce je bohužel naše psí smečka podobná spíše čuníkům. Bláto z nich jen kape, ale i to spraví ručníky, kterých je hned několik k dispozici. Bohužel Brandu vana nemine. Po procházce si zaslouženě dáváme relax na postelích, které mimochodem pěkně vrzaly! Pouštíme si televizi a sledujeme zajímavý dokument o liškách. S Vandou máme pro tyto šibalské psovité šelmičky slabost.Odpoledne následuje kategorie Senioren neboli veteránů, kde české barvy hájím já s mojí Britou. Cestou na závody, které se konají v hotelu stačí jen sjet výtahem do přízemí , opravdu úžasné. Potkávám známé tváře a následuje objetí od soupeřů a přání, ať nám to tančí. Chvíle napětí a jdeme na to, následuje bouřlivý potlesk a pískot. Po odtančení následuje focení, pak ještě s Vandou koukáme na soupeře a po té se odebereme na pokoj. Po dvou hodinách čekání nás přepadá spánek. Naše psí osazenstvo usíná a tak se na vyhlášení vydávám sama. Chvíle napětí a vyhráváme s Brituškou kategorii veteránů s plným počtem bodů. Následuje gratulace od rozhodčích i soupeřů, předání cen od rozhodčích. Skleněného poháru, plyšové hračky a klíčenky s fotografií mojí maličkosti a Brity. Opravdu krásné a originální. Panuje zde úžasná a přátelská atmosféra. Mám velkou radost a ani nevnímám gratulace. Utíkám s cenami na pokoj, kde začneme s Vandou oslavovat moje vítězství a připíjíme si Dobrou vodou.

Pak následuje opět procházka a poté grandiózní večeře o čtyřech chodech, na kterou budeme ještě velmi dlouho vzpomínat. Den se chýlí ke konci a my se ukládáme ke spánku. Raději ani neřešíme proč ty postele tak moc vržou a oddáváme se zaslouženému spánku. V pět hodin ráno nás budí divné zvuky ne nebojte se na náš balkon nešplhá německý občan to moje milá kelpice v boudičce zvrací trávu s něčím neidentifikovatelným. Ráno nás budí sluníčko a následuje výborná snídaně ve stylu švédských stolů. Prostě nádhera. I když se obávám, že po měsíčním pobytu v hotelu bychom se do auta opravdu nevešliJ

V neděli se závodí ve třídách Klasse 2 a nejvyšší třídě Klasse 3, kde máme želízko v ohni Vandu s čivavou Daisy. Za velkého potlesku Vanda nastupuje a publikum žasne nad tím, že i s čivavou se může tancovat. Posadíme se mezi diváky a natáčíme zajímavé sestavy. O přestávce uslyšíme za sebou nesmělé zakašlání. Za námi sedí postarší džentlmen a představuje se nám, jako prezident německého dogdancingu. Prosí nás o zaslání DOGS magazínu, když mu povíme, že zde natáčíme a píšeme pro tento psí časopis. Pak se nás ptá, proč u nás máme stále stará pravidla a proč do zahraničí nejezdí více závodníků z Čech. No popravdě nevím, jestli by ta atmosféra byla v zahraničí taková, kdyby české týmy a manýry pronikly do zahraničí. Dále se nás ptá, jak se nám zde líbí a dokonce vyndává z peněženky pětieurovku na poštovní známku a za laskavost. Místo čekání na vyhlášení pozorujeme opravdu pestrou paletu plemen. Australští honáčtí psi, groenendaelové, border kolie, čivava, nejrůznější kříženci, labradoři, zlatí retrívři, německý ovčák, australský ovčák atd. Krátce před vyhlášením jdeme vyvenčit naposledy naší smečku do bavorské přírody. Bohužel se nám to stalo málem osudné. Rozběhla se na nás černobílá chlupatá fena velikosti Maxipasa Fíka. S vrčením začala pronásledovat naše holky a ubezpečení majitele po té, co nás doběhl, že si chce jen hrát bylo opravdu úžasné. S Vandou jsme byly docela dlouho v šoku. Vracíme se do hotelu a odcházíme na závěrečné vyhlášení. Vanda s Daisy si vytančily stříbro v mezinárodní konkurenci. Takže české týmy se skutečně ukázaly v dobrém světle. Umístění dvakrát na bedně a pro Britušku titul mezinárodní vítěz veteránů. Hodně lidí se nás ptá, proč jezdíme závodit stovky kilometrů do zahraničí. Máme pro to několik důvodů. Skvělá atmosféra, úžasní lidé, žádná závist, pomluvy či řevnivost. Hodnocení adekvátní předvedeným výkonům. A cesta zpátky je kapitolou sama pro sebe. Cesta mlhou, kdy nás bludný kořen navedl sice do Čech, ale místo do plánované Folmavy jsme vyjely v  Železné Rudě. Upřímně po několikahodinové jízdě mlhou, kdy nás vítal bavorský Národní park, málem sejmul černý BMW, ve vzduchu bylo cítit moře s levandule nám to bylo jedno. Když jsme míjely vesničku s názvem Onen Svět prostě jsme se musely hystericky smát. No a zážitek u mekáče na plzeňské dálnici, kdy u okénka blokovala provoz celní správa. Musíme žalovat, že si neobjednávali kluci jedni, ale tlachali s obsluhou. Ostatní raději vycouvali a šli si pro hamburger po svých. S Vandou jsme seděly v autě cpaly se jako šílené a bavily se nad drzostí některých lidí. A protože jsme přislíbily účast na několika dalších mezinárodních závodech máte se na co těšit.

Na povedené video, které pro vás Katka s Vandou natočily se můžete podívat zde: