To pravé pro drsné chlapy, pardon, jezevčíky.
„Musím se přiznat, že jídlo, teda žrádlo, jak se tomu prý má říkat po psovsku, já můžu. Zvlášť když jde o tu krvavou flákotu, kterou ta moje vznešeně nazývá BARFem. Taky miluju pribiňáky, piškoty a sušené maso. To teda jo. Jenže občas, když prý není čas (na mě???), se mi v misce octnou jakési hnědé kuličky nebo bobky…Granule se jim říká. Tak ty teda moc nemusím. Divně voněj, nechutnaj po mase, ale po bůhvíčem a vůbec. Prý jsem rozmazlený. Bezva, tak ať si to nasype do té své misky na cereálie sama. Tohle by slušný pes nežral.
A už zas, zas mi to míří do misky. Tsss. Tohle já přece…anebo, že by? Voní to jinak. Voní to po mase. Hm. Jednu tu potvoru ochutnám. Aha. Ono to i chutná jako maso. Vyluxuju misku a ta moje se jen culí. Ukazuje mi pytel – bože, kdo tohle maloval a kdo to může kupovat, je to jak ty malůvky, co si čeští kovbojové malují na své jeepy – samí vlci a bizoni a Skalisté hory. No podle obalu bych to já teda nekoupil, ale ta moje, ta nemá vkus a navíc si na vlky potrpí.
Zamilovaně hledí na pytel a čte mi složení: bizon, jehněčí moučka, kuřecí moučka, pečený bizon, pečená zvěřina, pak nějaký kytky, to mě fakt nezajímá…ale bizon, to já znám, to jsem viděl na National Geographic a vím, že tohle žerou ty správný tvrdý chlapi. Chlapi tvrdší než podrážky jejich bot. S fousama jak já. Správný chlapi. Takový jako já. Takže jo, tohle občas místo flákoty zkousnu. Jo a prej to vyráběj i s pečenejma křepelkama. Ale to je spíš pro baby, ne?“
VIGGO SI POCHUTNAL: NA GRANULÍCH AMERICKÉ FIRMY TASTE OF THE WILD, PŘÍCHUŤ WILD PRAIRIE.
HODNOCENÍ: VIGGO DÁVÁ
