Druhý z řady článků, které by měly přiblížit možnosti a typy stylů výcviku a výchovy psů. Tento text volně navazuje na článek publikovaný 5.2.2014 s názvem Pozitivní motivace a problémové chování.
Problémové chování psa se dá řešit několika způsoby. Jedním z nich je „přeučení” problémového chování pomocí velmi silného motivu při využití cvičení pomocí pozitivní motivace (viz předchozí článek). V podstatě jde o to, že pes od vás dostane povel a poslechne ho. Toto řešení je ale velmi povrchní. Pes sice např. po povelu sedí a neskáče na návštěvu, která se zouvá, ale jakmile povel „ukončíte”, pes znovu začne návštěvu obtěžovat svým nevhodným chováním. Tato situace nastává proto, že pes dostal povel ve chvíli, kdy byl velmi rozrušen, a ve stejném stavu mysli zůstal i po celou dobu plnění povelu. Toto řešení tedy bylo pouze chvilkového charakteru a dlouhodobě nic nevyřešilo.
Další možností řešení problémového chování psa je využití psí psychologie (rozdíl mezi psí a lidskou psychologií byl již naznačen v článku Psí versus lidská psychologie z 2.12.2O13). Psí psychologie se zabývá především pravidly a hranicemi, které pes respektuje. Podstatou je to, že vy jste vůdce smečky a vy určujete, jak se nastalá situace bude vyvíjet a jakou roli v ní bude hrát váš pes. V případě přicházející návštěvy by tedy situace měla vypadat například takto:
Před otevřením návštěvě psa uklidníte a ukážete mu, jak velký prostor chcete, aby vám dal. Pes klidně poodstoupí za pomyslnou bublinu a respektuje ji. Pustíte návštěvu do bytu a pes stále dodržuje hranici pomyslné bubliny – nechá návštěvu v klidu vyzout, dojít ke gauči atd. Až budete chtít, můžete psa pozvat k vám, aby si návštěvu v klidu a bez přílišných emocí očuchal, případně se se všemi pomazlil atp.
Výhodou řešení problémového chování psa pomocí psí psychologie, oproti řešení výcvikem, je především to, že pokud vás pes bere jako vůdce smečky, vyřešíte většinu problémů, které se svým psem máte, najednou. Při využití výcviku musíte psa pro jednotlivé situace a nevhodná chování naučit různé povely, a to tak, aby je plnil i ve velmi rozrušeném stavu, což je u velkého množství psů téměř nereálný úkol.
Jelikož se často setkávám s tím, že lidé nevědí, jak rozlišit situace, kdy je třeba využít psí psychologie a kdy je vhodný výcvik psa, zaměřím se v příštím článku přímo na reálné příklady těchto situací.
