Co potřebujete k výcviku

Pes, kterého zvládáte, a on ovládá alespoň základní povely a poslušnost se snadněji zařadí jak do lidské tak psí smečky.

Výcvik psa je jednoduše nezbytný, jinak vzájemné soužití bude spíše „terorem“. Nejjednodušší je samozřejmě začít s výcvikem od štěněte, tedy v době, kdy se zvíře z pohledu jeho návyků dá poměrně snadno formovat. Pokud máte již dospělého psa, není to zásadní problém, výcvik však bude probíhat pomaleji a bude zapotřebí více trpělivosti.

Ne každý majitel vyžaduje, aby jeho mazel přeskakoval překážky nebo dokonce tančil. Jako základní výcvik stačí, když pes okamžitě reaguje na povely FUJ, SEDNI, LEHNI, STŮJ, KE MNĚ APOD., a tím se stává ovladatelným a zároveň přijatelným pro vaši rodinu i vaše okolí. Soužití s vycvičeným poslušným psem je jednodušší, ale také veselejší a přirozenější.
Existuje mnoho možností jak psa vycvičit: můžete absolvovat výcvik na kynologickém cvičišti, kde se psem pracujete pod dohledem zkušeného cvičitele nebo můžete zvolit internátní výcvik, kdy psa odvezete ke cvičiteli, je u něho ubytován, cvičen a vám zpět předán vycvičen tzv. „na klíč“. Pokud se do výcviku vrhnete sami, jak se říká na vlastní pěst, měli byste určitě znát povahu a přirozené chování vašeho psa a také vědět, jaký je rozdíl mezi nároky na výcvik jezevčíka, německého ovčáka, rotvajlera, dogy. Prostě každý pes „má to své“.

Pro začátek vám nabízíme pár osvědčených rad a zkušeností, jak a čím začít a bez čeho se při výcviku neobejdete:

–        před výcvikem nechejte psa proběhnout a vykonat potřebu

–        začněte jednoduššími cviky a pokračujte k těm složitějším

–        stejný cvik nedělejte příliš dlouho

–        výcvik vyžaduje trpělivost a sebeovládání

–        učení by mělo být příjemné pro psa i pro vás

–        necvičte s nemocným psem nebo háravou fenou

–        nikdy netrestejte psa v pokorné poloze vleže na zádech

–        výcvikové pomůcky nedávejte psovi na hraní

–        ze začátku provádějte výcvik na místech, kde nejsou rušivé podněty

Budete potřebovat

Pro výcvik doma stačí obojek a vodítko. Obojek je nejvhodnější kožený nebo nylonový, určitě hladký a nestahovací; musí být tak velký, aby ho pes nepřetáhl přes hlavu a zároveň se mezi něj a krk vešly alespoň tři prsty. Vodítko je potřeba krátké – tak do 2 m, může být i propínací. Používají se vodítka kožená, dnes už častěji nylonová, a to jak plochá, tak i kulatá.

Jak začít

Zpočátku by měla celý výcvik provádět jedna osoba, aby povely byly stále stejné. Psa by mohla lehce zmást odlišná intonace hlasu a také to, že ne všichni jsou stejně důslední a mají stejné nároky. Co jednomu cvičiteli stačí, s tím ten druhý nemusí být spokojen. Povely vyslovujte nezkomoleně, hlasitě a zřetelně.

Jak dlouho a často

V počáteční fázi by délka jednotlivých cvičení neměla být příliš dlouhá; začněte dvěma až třemi minutami a postupně čas prodlužujte na deset, maximálně patnáct minut. Dělejte krátké přestávky, v nichž dopřejete psovi odpočinek a nějaké rozptýlení, jinak ztratí zájem o výcvik i ochotu k práci. Nechejte psa zvládnout vždy jen jednu věc a nesnažte se ho naučit „všechno“ najednou. Opakujte cvik několikrát za den a teprve až si budete jisti, že pes plně pochopil každý krok nového cvičení, tak pokračujte dál.  Při výchově i výcviku je nesmírně důležitá důslednost, s ní dosáhnete čehokoliv. Pokud se rozhodnete, že pes např. nebude smět do ložnice, tak ho tam prostě nepouštějte. Jestliže nebudete důslední a jednou ho tam pustíte, nemůžete se divit, že tam příště půjde sám. Buďte také velmi trpěliví, každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému stačí čtyři zopakování, jiný jich potřebuje dvacet.

Jak chválit

Pochvala hraje při výcviku významnou roli. Ze začátku můžete psa odměnit pokaždé, když poslechne nejjednodušší příkaz, ale postupně množství odměn snižujte. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říci: „Hodný“. Zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíte přímo jásat “ Ták je hodný Ben, ták je hodný Beník, ty jsi pašák!!! Váš hlas přenáší na zvíře vaše pocity, nálady a přání. Když budete mluvit optimistickým, radostným tónem, pes vycítí, že úkol splnil dobře a bude mávat ocasem. Hlaďte ho přitom nebo lehce poplácávejte; stále se jej však snažte držet v požadované poloze. Zároveň s pochvalou dejte mu pamlsek: kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového či vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, „oblíbenější“ pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky. Když u německého ovčáka použijeme celý piškot, malému knírači jej klidně nalámeme na čtvrtiny. Každou „lekci“ zakončete povelem, kterému pes rozumí, abyste ho mohli za správné splnění pochválit. Tím skončí cvičení pro psa pozitivně a bude se těšit na další.

Jak trestat

S tresty opatrně. Raději s nimi šetřete. Rozhodně psa netrestejte bitím ruky nebo vodítka. Velkého psa to stejně nebolí a malému byste mohli ublížit; pes by se pak začal bát i vaší ruky, která by ho chtěla jindy pohladit. Jako trest většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžete psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat – takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není vaše postavení vůči psovi jisté a pes se vás pokouší neuposlechnout, nezbývá nic jiného, než ho uchopit za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi: je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud to uděláte a pes stále vrčí, rozhodně nepovolujte, dokud nepřestane. Uvědomme si však, že pes vás někdy třeba neposlechne i ze strachu, a v tom případě žádný trest nepomůže. Musíte se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, jak to funguje. Dávejte si však dobrý pozor, abyste se nenechali ovládnout emocemi. Pokud totiž psa v afektu potrestáte, můžete během chvilky úplně zničit svoji několikaměsíční práci. Pes se začne výcviku bát. Raději v takové situaci v klidu ukončete výcvik a popřemýšlejte, kde se stala chyba.

Jméno

Slyšet na své jméno je první věc, kterou by se pes měl naučit. Kdykoliv ho budete krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovujte ho jménem: „Bene!“. Čím rychleji zareaguje, tím je pochvala větší. Pokud si vás nevšímá, zatleskejte nebo zkuste jeho pozornost přilákat jiným způsobem, a opět následuje pochvala.

Můžete jej také naučit, že po oslovení: „Bene!“ bude následovat pamlsek. Pes si k  vám radostně poběží pro odměnu – a již máte dobrý základ pro povel přivolání. I později, když si pes na jméno přivykne a při jeho vyslovení bez problémů přijde, nezapomeňte ho odměnit pamlskem. Teprve potom, co slyší dobře na své jméno, můžete začít cvičit základní povely.

Základní povely  

Jako první povel byste měli naučit psa reagovat na vaše „NE!“.  Pro člověka má mnoho významů: „Hned s tím přestaň, Nechej to, Neber to, Nechoď tam“… atd. Ovšem pes nemá slovní zásobu jako my lidé, reaguje spíše na tón hlasu, proto si zvolte skutečně jediné slovo a vždy když provede něco, co nemá (kouše, jde, kam nesmí), vyslovte důrazně: „Ne“ a povel opakujte spolu s jeho jménem. Použijte rozkazovací tón hlasu, ostré „Ne“ bude rozhodně účinnější než téměř prosebné: „Bene to nesmíš“. Váš hlas musí být pevný a rozhodný, vyžadujete totiž od psa pozornost a spolupráci. V případě, že uposlechne a přestane, pochvalte ho a snažte se převést jeho pozornost na něco jiného.

Dobře vychovaný pes je zdrojem potěšení, špatně vychovaný pes vyvolává napětí a nervozitu.