Přinášíme vám nový seriál o pozitivní motivaci z pera Hany Holubové, těšte se na zajímavé a přínosné články! Úvodem si Hanku představíme…
Ačkoli u nás doma byl vždy pes, který ovládal základní povely a překonávání překážek na zahradě, aktivně jsem se ke kynologii dostala zhruba před deseti lety. S německou ovčandou a křížencem půjčovaným od sousedů jsme se věnovali především agility a podařilo se nám i složit i pár základních zkoušek z poslušnosti. Se super partou ze cvičáku jsme projezdili spoustu výcvikových táborů a seminářů, a já si tak vyzkoušela snad všechny moderní psí sporty. Nejvíce mě uchvátila obedience a dogdancing, a to, jak psi bez vodítka a obojku a bez jakékoli motivační pomůcky (pamlsky a hračky jsou na zkouškách a závodech zakázané) dělají psí kusy a vypadají u toho opravdu spokojeně. Své další kroky jsem směřovala k poznávání těchto sportů, jejichž základním předpokladem je výborný vztah člověka a psa a především motivace. Na své cestě jsem potkala několik výborných trenérů, ke kterým se stále ráda vracím. Díky nim a také díky velmi tvrdohlavé Dášence z útulku, která měla snad všechny psí nešvary od kousání až po honění motorek a cyklistů, jsem zjišťovala, kolik nedorozumění stojí mezi lidmi a jejich psy. O psím chování se traduje spousta mýtů, lidé mají tendence věřit, že jim psi dělají něco naschvál a jsou jim přisuzovány lidské vlastnosti, ale já věřím, že za většinou „zlobivých psů“ se pouze skrývají „nepochopení psi“. Dnes jsou mí psi (včetně Dášenky) nejspolehlivější ze všech, jaké jsem kdy měla, ale moc dobře si pamatuji, jaké to je, být frustrovaný majitel. V současné době se zaměřuji především na výchovu rodinných psů a kurzy, mým cílem je naučit majitele komunikovat se svými psy tak, aby pro ně byla práce pro svého pána potěšením a ne jen nutnou povinností.
