Socializace, slovo, které dnes skloňuje každá příručka.Socializací se dnes zaklíná každý chovatel, každý cvičál či psí psycholog. Nejde ale o nic nového a převratného, jen o to, co naši předci dělali běžně, jen to nenazývali vědeckými názvy.
Jde totiž „jen“ o maličkost, o štěně. To, co se v raném věku naučí, s čím se setká a jaké udělá zkušenosti, v něm zůstane na celý život a ovlivní všechno jeho další chování. V poměrně krátkém časovém období můžete položit základy pro pohodový společný život nebo si zadělat na velké problémy.
OBDOBÍ VTISKÁVÁNÍ
Tak je nazýváno období předcházející samotné socializaci. Je stejně důležité, ne-li důležitější, než samotná socializace. Probíhá u chovatele, je tedy velmi zásadní věnovat jeho výběru vekou pozornost. Vtiskávání probíhá od 2. – 3. týdne, tedy ve chvíli, kdy začne štěně vidět a slyšet. Dobrý chovatel podobně jako by to udělali v přírodě rodiče a smečka, poskytne štěňatům co nejvíce podnětů. Zejména hračky různých velikostí, barev, materiálů, rozličné zvuky a podobně. Nezbytný rovněž je kontakt štěněte s lidmi různého stáří, od dětí až po seniory. Štěně, které v tomto věku nebude v dostatečném kontaktu s lidmi, je nikdy nebude vyhledávat ani v dospělosti. V tomto období se štěně také učí principy hierarchie a zařazení do smečky, což probíhá hlavně hrou se sourozenci za dozoru feny. Období vtiskávání končí sedmým týdnem stáří štěněte – proto je nutné, aby štěňata byla od feny odebrána až po dokončení tohoto období – bez závažného důvodu(úmrtí feny) nikdy ne dříve!
OBDOBÍ SOCIALIZACE
Probíhá mezi 7. – 12. týdnem života štěněte. Navazuje na fázi vtiskávání, štěně se učí sociálním kontaktům a návykům, které bude potřebovat zbytek života. Říká se, že co štěně nepozná v tomto věku, bude těžko dohánět. Důležité jsou hry s vrstevníky a setkávání se s dospělými psy. Štěňata se navzájem hrou připravují na dospělost, testují na svých kamarádech různé modely chování – lov, sexuální chování, dominanci. Častý kontakt s dospělými psy je důležitý pro uvědomění si hierarchie ve psí společnosti, dospěláci štěně jemně, ale rázně odkážou do patřičných mezí. Štěně, které se ve správném věku neseznámilo se psy (sourozenci u chovatele nestačí!), ideálně se psy různého věku, velikosti a tvaru (vlkodav i čivava jsou kupodivu příslušníci jednoho druhu), bude mít v dospělosti nejspíš problém – a majitelé s ním. Ze psa se stane hysterický uštěkánek nebo agresor, útočící ze stresu. Nebojte se chodit ven se štěnětem před ukončeným očkováním – po druhém očkování ho klidně berte ven mezi známé, očkované psy- riziko nákazy je menší než riziko zanedbané socializace.
Rovněž různá prostředí jsou něco, na co by si štěně v rámci socializace mělo zvykat. Pokud se jako malé sveze metrem, vlakem, tramvají, či autem, nebude mu to dělat problémy ani v dospělosti. Stejně tak je potřeba psa přivykat od mala na domácí zvířata, děti, manipulaci – prostě čím víc a čím pestřejších zážitků štěně bude mít, tím nebojácnější a vyrovnanější pes z něj vyroste.
Můžeme samozřejmě začít později, ale čím později se začne, tím náročnější a zdlouhavější bude a většinou se již nedosáhne chtěného výsledku. Následky nedostatečné či dokonce žádné socializace si pes může nést i po celý zbytek života.
Pes, který neprošel správnou socializací, pak nepřiměřeně a nevhodně reaguje na zcela běžné životní situace a tím trpí jak on sám, tak jeho majitel a okolí. Vyprávět by mohli majitelé štěňat z velkochovů nebo množíren, jaké to je, žít se štěnětem, které do půl roku nepoznalo nic než betonový kotec, nikdy nestálo na trávě a nikdy nevidělo jiného člověka než svého „chovatele“.
