Dysplazie

Dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loketního kloubu, osteochondróza a luxace čéšky: tato onemocnění vznikají během vývoje pohybového aparátu, tedy většinou mezi čtvrtým a devátým měsícem věku štěněte.

Ne vždy se začnou projevovat ihned kulháním, mohou probíhat skrytě i několik měsíců nebo let, ale dlouhodobě vedou k deformaci kloubů, rozvoji artrózy a trvalým následkům na zdraví. Jejich společným znakem je, že vznikají bez zjevné příčiny a jsou podmíněná dědičně. Vzhledem k jejich pomalému rozvoji jsou vývojová onemocnění kloubů často pozdě rozpoznána a jejich řešení bývá složité.

DYSPLAZIE KYČELNÍHO KLOUBU – DKK

DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti i faktory vnějšího prostředí. Pro vznik onemocnění je typická laxita (přílišná volnost) kyčelních kloubů.

PŘÍČINY VZNIKU DKK

Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Pokud jsou oba rodiče negativní (bez DKK), je v průměru 26% pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 %, u dvou pozitivních rodičů pak je 77% pravděpodobnost postiženého potomka. Štěňata se rodí se zdravými kyčelními klouby. Jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí. Mezi vnější faktory, které ovlivňují vznik DKK, patří spáditá záď, nadměrné zaúhlení pánevních končetin, příliš rychlý růst štěněte, nadbytek vápníku v krmivu, nadměrný pohyb štěňat a podobně.

VÝVOJ DKK A ARTRÓZY

Příčinou rozvoje DKK je nestabilita kloubu, která je daná mělkou jamkou nebo laxitou vazu. Následkem zvýšené nestability je nadměrné opotřebení chrupavek hlavice i jamky a následná deformace okrajů jamky a tvaru hlavice. Postupně dochází ke vzniku artrózy a bolestivosti kyčlí.

PROJEVY ONEMOCNĚNÍ

Jen okolo 25% psů trpících dysplazií vykazuje příznaky kulhání nebo ztíženého pohybu. Projevy závisí na stupni dysplazie, věku, hmotnosti, zátěži a také na vnímavosti psa k bolesti. Nejčastější příznaky jsou: obtížné vstávání, potíže „než se rozejde“, strnulá chůze, vrávorání zadních nohou, klapání kyčlí při každém kroku, potíže při chůzi do schodů, současné odrážení se oběma pánevními končetinami v běhu, vyklenutý hřbet – přesun těžiště dopředu, zhoršení při změně počasí – neprospívá hlavně zima a vlhko.

DIAGNOSTIKA

Důležitá je možnost rané diagnostiky DKK u štěňat ve věku tří až čtyř měsíců, kdy se provádí posouzení stability kyčlí tzv. Ortholaniho testem a distrakčním RTG snímkem v anestezii. Včasné zjištění stavu kyčlí je podstatné pro možnost léčby a ovlivnění vývoje DKK. Posouzení DKK pro účely chovnosti je možné pouze provedením RTG vyšetření pacienta v anestezii ve věku minimálně 12-24 měsíců podle plemene. V tomto věku jsou však možnosti ovlivnění vývoje DKK velice omezené.

LÉČBA

Mezi důležitá opatření u psů s DKK patří restrikce krmení a snížení hmotnosti, omezení pohybové zátěže a teplé, suché a měkké místo k odpočinku. Ke zpomalení vývoje DKK a snížení potíží přidáváme především chondroprotektiva zajišťující regeneraci chrupavky, u pokročilé dysplazie také analgetika ke zmírnění bolestí.

CHIRURGICKÉ METODY LÉČBY

Především zmíním méně známou, ale velice efektivní metodu, tzv. JUVENILNÍ SYMFYZIODEZU. Pro její provedení je nezbytná raná diagnostika u štěňat ve věku 3-4 měsíce. Při operaci se naruší růstová zóna stydké kosti, což vede ke změně tvaru pánve a zlepšení překrytí hlavice jamkou (prohloubení jamky). Tato metoda je oproti všem ostatním velice šetrná, má dobré výsledky a minimum komplikací. Mezi další metody patří trojitá osteotomie pánve, resekce hlavice kyčle nebo totální endoprotéza. Tyto metody jsou mnohem razantnější, komplikovanější a náročnější na rekonvalescenci. U řady pacientů jsou však jedinou nadějí na zlepšení. Všechny tyto metody ve Vetcentru Stodůlky provádíme a například totální endoprotézy jsou přes všechny obavy majitelů dobře snášeny a pejskům přinášejí výrazné zlepšení kvality života.

PREVENCE

Prevence DKK znamená především odpovědnou plemenitbu a vyřazování pozitivních jedinců z chovu. Vyřazování psů s DKK však nevede k úplnému vymizení tohoto onemocnění, pouze k omezení počtu pozitivních štěňat.