Pro některé z nás je pes jako vlastní dítě: milujeme ho, vychováváme od malička a snažíme se, aby se u nás měl co nejlépe. To nám pak vše vrací tím, že je naším oddaným kamarádem, který nás dokáže rozesmát i v těch nejtěžších časech.
Jenže co když se jednoho dne něco zvrtne a z přítulného chlupáče se stane naježený agresor, který terorizuje vás nebo ostatní členy vaší rodiny ve stylu psa Cuja ze slavného hororového filmu?
Jako facka do tváře
Agrese ze strany vlastního mazlíčka je jedna z nejhorších nočních můr každého chovatele. Při představě, že se vám do ruky zakousne váš VLASTNÍ pes, mnohým z nás naskakuje husí kůže. V takové chvíli pak většina lidí lomí rukama a ptají se: „Kde se stala chyba?“ Tu je ale potřeba hledat nejen u psa, ale i na straně majitele. Pokud jste již u první věty – že pro některé z nás je pes jako vlastní dítě – souhlasně pokyvovali, zbystřete. Příznačné pro dnešní dobu je tzv. „polidšťování“ našich psů. Oblékáme je, načesáváme a v neposlední řadě si s nimi i rádi povídáme. Na tom by nebylo nic špatného, kdybychom ovšem přílišným rozmazlováním nezapomínali na to, že pes je především zvíře. A jako takové má své pudy a instinkty a ozdobné dečky v jeho pelíšku na tom nic nezmění. První co musíte přijmout je fakt, že agresivita patří k výbavě psa stejně jako například štěkot. Agresivita byla pro psa žijícího v divoké smečce nezbytným atributem pro přežití. Dennodenně ji používal, pomáhala mu ulovit kořist, vybojovat si sexuálního partnera, uhájit teritorium a vybudovat si určité místo v hierarchii zvířecí společnosti. Na to pamatujte už od prvního dne, kdy si domů přivezete tu malou roztomilou kuličku chlupů, která bojácně cupitá ve svém novém domově.
Poznej svého psa
Věta: „Ten pes mě zničehonic kousl“, není na místě. Samotnému kousnutí většinou předchází celá plejáda signálů, kterými se pes snaží naznačit, že je znepokojen. Bohužel nezkušení majitelé zavrčení, nahrbení nebo vycenění zubů přejdou mávnutím ruky, popřípadě vůbec nepoznají, že se něco děje a brzy na to zapomenou. Pes ale nezapomene, a tak se jeho chování může vystupňovat až k fyzickému útoku. Abyste pochopili, že se jedná o problém, ještě dřív než se něco stane, musíte se naučit číst ze signálů chlupáče a také rozumět jeho mimice. Zkrátka svého psa poznat. Mějte na paměti, že stejně jako u dalších psích problémů, i zde je nejlepším řešením prevence. Stejně jako řádná výchova je důležité, aby pes věděl kde je jeho místo. Než si psa pořídíte, musíte si být jisti, že všichni členové vaši rodiny s koupí psa souhlasí, protože při výchově psa musíte táhnout za jeden provaz. Ujednoťte se ve svých názorech: to že panička pejska pustí na gauč, ale jakmile do místnosti vejde pán, musí z gauče dolů, je špatně. Pokud psa necháváte na gauči ležet a někdo mu to najednou začne zakazovat, může to brát jako okrádání o své výsady, a je zle. I taková hloupost totiž může být katalyzátorem agrese.
Někdo třetí je potřeba
Pokud zpozorujete u svého psa náznaky dlouhotrvající, či stupňující se agrese, na nic nečekejte a vyhledejte odborníka. Agrese může mít desítky příčin: od strachu až po zdravotní problémy. Právě zdravotní příčiny je potřeba vyloučit nejdřív, a proto by vaše kroky měly v první řadě směřovat k veterináři. Pokud si jste jisti, že zdravotní obtíže nejsou příčinou agresivity, stejně odborníka vyhledejte. Budete-li si totiž na něj hrát vy sami, můžete problém jenom zhoršit. První vaší reakcí na agresivitu ze strany psa bude jistě agresivita vaše. Křik a váš protiútok, ale psa můžou ještě více vyburcovat. Jednou z možností, jak se s napjatou situací vypořádat, je psa ignorovat. Ignorace to ale musí být taková, aby si chlupáč nemyslel, že mu ustupujete. Vzpomeňte na kroužky „dramaťáku“ ze základní školy a dejte tomu „šťávu“. Přestaňte se psovi dívat do očí, a zaměřte svůj pohled jakoby nad něj, pak pomalu vstaňte a s pohledem stále upřeným mimo psa odkráčejte „středem místnosti.“ Tak dáte psu najevo, že vám nestojí ani za pohled, pokud se bude nadále takto chovat. Vždy zachovávejte chladnou hlavu a buďte pevní v kramflecích. Samozřejmě nejdůležitější ze všeho je vaše bezpečnost – pokud se budete cítit skutečně fyzicky ohroženi, dostaňte sebe a své blízké urychleně do bezpečí, neváhejte před chlupatým agresorem přibouchnout dveře a okamžitě volejte na pomoc odborníka. Zdraví především.
Kdy to začalo?
Existují tři nejrizikovější období v životě psa, kdy hrozí jeho zvýšené agresivní chování. Testovat si vás a svou pozici může začít pes už jako štěně staré pár měsíců a pak v období puberty ve věku od zhruba osmi měsíců do tří let. Samostatnou kapitolou je pak doba stáří. Mnozí majitelé jsou překvapeni, že se z jejich hodňoučkého a mazlivého chlupáče najednou stává nevrlý protiva se sklony k agresivitě. Důležité je pochopit, že starší pes potřebuje hlavně klid a svůj prostor, kde ho nikdo nebude obtěžovat.
Pozor na děti!
O tématu „Děti a pes“ už byly popsány stohy papíru. Bohužel ne vždy je to jen krásná literatura. Mnohdy se jedná o nešťastné okamžiky, kdy pes zaútočil na dítě a těžce ho poranil. Abyste takové situaci předešli je zapotřebí správná výchova. Neprotáčejte panenky – teď máme na mysli výchovu dítěte. Pokud chcete, aby soužití vašeho psa s vaším dítětem fungovalo, musíte dítěti už odmalička vysvětlovat, jak se má k psovi správně chovat a jak porozumět jeho signálům. A hlavně NIKDY nenechávejte malé dítě se psem o samotě.
Pamatujte, že univerzální rada k řešení agresivity je jen jedna: Kontaktujte odborníka! Ten bude k vašemu psu a k vám přistupovat zcela individuálně, protože dobře ví, že každý pes je jiný a tudíž na každého platí něco jiného. Nemá cenu hrát si na hrdiny. V případě agresivního chování může každý chybný krok ublížit a to nejen psu, ale i vám samotným.
Pro více informací navštivte stránky http://www.hanazertova.cz/, kde v sekci Články naleznete několik textů zabývajících se touto problematikou.
