Psí versus lidská psychologie

Proč používat na psy psí a na lidi lidskou psychologii, co mají společného či odlišného?

Přijdete domů celí ztrhaní po hrozném dni v práci, máte vytahané ruce od tašek plných nákupu a jen co otevřete dveře, vyskočí na vás radostně pejsek. Ani si nestačíte odložit a všimnete si, že za zády vašeho mazlíčka na vás vykukuje „milé“ překvapení v podobě loužiček či rozkousaných oblíbených bot… „Co to je???!!! To si děláš srandu! To je fuj! Ošklivý pes!“ (bůhví, kolik ještě připomínek), plesk přes zadek, „A běž na místo se stydět!“ Tohle je příklad asi nejčastější reakce na podobnou pohromu.

Jenže je to vaše chování správné? Jak vlastně ta psí psychologie vypadá a proč jí používat?

Každému je jasné, že pes neumí mluvit a lidské řeči nerozumí. Když se chcete dorozumět se zvířetem, musíte použít jeho „jazyk“. Dejme tomu, že chcete naučit psa povel „Místo“. Můžete dát ruce v bok a dlouze mu vyprávět, že když řeknete „Místo“, má si jít lehnout na ten růžový polštář v obýváku. Nebo můžete použít gesta, intonaci a pamlsek. Kterou z těchto dvou variant pes pochopí? Ano správně, tu druhou.

Tak proč, když vás pes venku neposlechne na přivolání, vedete se psem monolog o tom, že je to velmi zlobivý pejsek, že to už nikdy nemá dělat, a že se hodně zlobíte? V tu chvíli vám může připadat, že tomu rozumí, obzvláště když tak smutně kouká a má stažený ocásek. Ale není to tak. Kdyby vám rozuměl, tak by to už přece příště znovu neudělal.

Stejně jako si dítě bere za vzor své rodiče, kteří mu ukazují, kde jsou hranice a co se smí a nesmí, tak i vy, jako páníček nebo panička byste měli být vzorem pro svého psa a určovat mu pravidla a hranice. Tohle má psí i lidská psychologie stejné. Liší se jen ve způsobu dorozumívání.

U lidí můžete zacházet do minulosti: když člověk udělá něco dobře či špatně, můžete mu to říct klidně až druhý den a dotyčný to pochopí. Jenže u psa to takhle nefunguje. Už i 5 sekund „poté“ může být pozdě. Když pes něco vykoná dobře, musíte ho odměnit ihned (slovně intonací, pamlskem, klikrem,…), později si může odměnu spojit s něčím jiným.

Psí psychologie používá gesta, intonaci, energii, kterou vyzařujete, a to vše musí být v přítomném okamžiku. Lidská psychologie obsahuje také gesta, intonaci a energii, ale je obohacená ještě o slova a o možnost zacházet do minulosti či budoucnosti.

Můžete si to představit jako menší pyramidu, kde dole je psí a nahoře lidská psychologie. Proto na psy neplatí lidská psychologie, je na ně moc „vysoko“, ale naopak to funguje J

Malý příklad:

Lidská psychologie použitá na psa: Přijdete do pokoje a vidíte, že vám pes zničil deštník, který leží opodál. I když budete mít správná gesta, intonaci a energii, tak jste ale nepodchytili ten správný (přítomný) okamžik, a proto vaše hubování nebude mít na psa správný účinek.
Psí psychologie použitá na člověka: Přijdete do pokoje a vidíte, jak dítě ničí deštník. Když ho při tom přistihnete a plácnete ho přes ruce, použijete silnou energii a budete důrazní, tak i bez použití slov či náročného vysvětlování dítě pochopí, že tohle se nedělá. Psí psychologie, tedy ta „nižší“, na člověka platí.

Pokud chcete mít perfektní vztah s dítětem či psem, učte je pravidla a hranice „jejich jazykem“.