Přečtěte si rozhovor se ženou, která se věnuje alternativní léčbě zvířat!

Dobrý den, řekněte mi něco o sobě – jak jste se dostala ke psům?

Začalo to asi v mých deseti letech, když jsem se podívala z oka do oka německé doze. Byla to láska na první pohled, která mi vydržela až do dnes. I když svůj dětský sen jsem si splnila až o dvacet let později, kdy jsem svůj život spojila s modrou německou dogou Kačenkou. Káču po pár letech následovala Nikita, také německá doga, a aby toho nebylo málo, tak jsem si ještě pořídila dva nalezence kocoury. Takže trochu zvěřinec. Káča už dnes běhá v psím ráji, ale zbytek osazenstva se těší plnému zdraví.

fs_34bw_1_1390905068

Tak to šlo ruku v ruce s tím, že do mého života vstoupila Kačenka. Německá doga v Čechách bohužel nepatří zrovna k nejzdravějším plemenům, takže Kačka byla v tomto ohledu tím nejlepším trenažérem. Jak jsem se potkávala s nejrůznějšími problémy od nevinných škrábanců, až k vážným onemocněním jako je torze žaludku, nebo pohybové potíže, tak jsem postupně hledala informace. Přiznám, že pokud se jedná o zdraví mých zvířecích miláčků, tak jsem dost náročná a nespokojím se s, jak se říká „jedna paní povídala“. Potřebuji vědět proč a jak, se věci v organismu dějí, co je způsobuje, jak je to správně. Jsem přesvědčená, že když poznáme princip a podstatu věcí, pak s nimi můžeme pracovat a měnit je a s nemocemi je to stejné. A protože mám raději přirozený běh věcí, tak hledám alternativní, nebo možná lépe pojmenováno komplexní způsob léčby. Což však neznamená, že bych byla proti kvalitní veterinární péči. Bez té se samozřejmě nelze obejít.

Co přesně je myoterapie?

Jednou větou bych ji popsala asi jako práci se svaly. Jedná se vlastně o jakousi formu manuální terapie, která se zaměřuje na posouzení, péči a rehabilitaci svalově-kosterních bolestí a s tím souvisejících obtíží. Bohužel bolest svalů je často podceňována a důvodem může být i její obtížná diagnostika, stejně jako léčba. Hlavním cílem myoterapie je především napravování a léčba poškozeného, či poraněného svalu a přilehlých tkání. Asi nejbližší vhodné přirovnání práce myoterapeuta je fyzioterapie.Myoterapeut dokáže při práci se psem identifikovat potíže způsobené například kompenzací pohybu. Třeba už jen to, že pes celý život chodí u levé nohy a musí sledovat svého psovoda, způsobuje zkrácení svalů na jedné straně a tělo toto zkrácení musí kompenzovat. Tím se spouští celá řetězová reakce kompenzací v těle, které jednoho dne mohou vyústit třeba v prasklý křížový vaz. Samozřejmě to je jenom příklad. Nechci tím říct, že všechny poraněné křížové vazy u psů jsou způsobené tím, že psi chodí vždy na jedné straně. Svalový systém je jeden z 10 nejdůležitějších systémů v těle a přímo ovlivňuje téměř všechny ostatní systémy. Myoterapie je skvělý nástroj, jak udržovat svaly v dobré kondici.

Jak jste se k ní dostala – a kde se o ní lze dozvědět víc? Představte nám seminář, který pořádáte.

Hned v úvodu musím říci, že jsem nikdy nechtěla masírovat psy, ale jak to tak bývá, to co nejméně chceme, nás nejčastěji dohoní . . .
Začalo to zdánlivě nevinnou brožurou o siatzu masážích pro psy. Zaujalo mě to, a tak jsem začala pátrat. Bohužel v české kotlině, ale ani nikde v blízkém okolí, jsem nenašla nikoho, kdo by mě přesvědčil, že této oblasti opravdu rozumí. V myoterapii člověk musí vědět přesně s jakým svalem pracuje, proč volí danou techniku a jak tím ovlivní sval, potažmo celý organismus a to jsem u lidí, se kterými jsem se setkala, postrádala. Až jsem objevila Galen Therapy Centrum v Anglii a jeho zakladatelku Julii Robertson a uspořádala první seminář. Vlastně jsem ho pořádala pro sebe, protože na studium v Anglii jsem v té době neměla. Už tehdy mě Julia lákala ke studiu Myoterapie, což je poměrně náročné 18 měsíční studium. Ještě jsem musela uspořádat další dva semináře, abych se rozhodla, že o masážích toho chci vědět víc, než jen pár technik.
Od té doby už proběhla dlouhá řada seminářů, na kterých se účastníci učí základní a zcela bezpečné techniky. Dozví se základy toho, co se děje pod kůží psa a jak mohou svému psímu kamarádovi pomoct uvolnit nejrůznější tenze. Jsem moc ráda, že mezi účastníky máme vždy alespoň jednoho veterináře a veterinární sestřičky a mám od nich dobré reference. Vždy mě moc potěší, když mi chodí i po delší době maily, jak to hafanům prospívá. Jeden příklad za všechny – na seminář přišla paní s bíglí slečnou, která měla velké pohybové potíže a bolesti, že na sebe nenechala sáhnout a byla schopná paničku pokousat. Tak velké měla bolesti a strach z doteku. Panička si nechala poradit a na konci semináře bíglí slečnu vesele masírovala a nevěřila, že je to její pes. Z toho mám vždy velkou radost, když vidím, jak se psům ulevuje, a jsou spokojenější.

Můžeme se naučit masírovat psa sami nebo je lepší svěřit ho odborníkovi?

Je to jako se vším pokud něco chceme dělat pořádně, měli bychom se to také pořádně naučit a k tomu většinou už potřebujeme někoho, kdo nás to naučí. Mluvíme-li o hlazení, což je svého druhu také masáž, tak k tomu nic nepotřebujeme (smích). Pokud však chceme svému psovi ulevit cíleně, tak, dle mého názoru, je dobré mít alespoň základní znalosti. Takže já osobně bych doporučovala najít skutečně někoho, kdo tomu rozumí a ne aplikovat nejrůznější techniky bez rozmyslu a znalosti co to způsobí v organismu psa.

Nabízíte i terapii Bachovými esencemi – tam jde o léčbu „ušitou na míru“ konkrétnímu pacientovi a problému. Funguje u psů stejně jako u lidí? Na jaké bázi vlastně Bachovky pracují?

Bachovy esence jsou informační medicínou, tedy fungují na principu homeopatie. Je jich 38 a jedná se o nejedovaté byliny a rostliny většinou květy. Anglický lékař MUDr. Eduard Bach dlouholetým pozorováním lidí rozdělil jejich emoce do sedmi základních kategorií. Vycházel z toho, že nezpracované emoce se dříve nebo později projeví na fyzickém těle v podobě nemoci.  A stejně tak to funguje u zvířat.
Já téměř vždy míchám esence podle potřeby psa. Tady je potřeba si s majitelem podrobně popovídat a rozklíčovat příčinu jeho nežádoucího chování. Například agresivita, či útočení může mít řadu příčin. Pes útočící ze strachu bude potřebovat Kejklířku a Topol osiku, pes útočící ze žárlivosti zase Čekanku a tak dále. Ze zkušenosti musím říci, že nejen u psů, ale u zvířat všeobecně fungují Bachovy esence dokonce lépe než u lidí, protože zde odpadá placebo efekt. U zvířat buď výsledek je, nebo není.

Věnujete se i dalším odvětvím řekněme alternativní medicíny?
Přiznám se, že moje největší láska je myoterapie. Člověk stále proniká hlouběji a hlouběji např. teď jsem fascinovaná fasicí jinak taky svalovou povázkou, což je vlastně pojivo, které je úplně všude v těle. V podstatě je jí celý organismus doslova protkán, takže lze říci, že pouhým působením na podkožní fascii ovlivňujeme celý organismus. Člověk si stále více a více uvědomuje, jak je vše se vším spojeno. Tímto způsobem jsem se dostala i k tradiční čínské medicíně, konkrétně k akupresuře u psů a spojitostí jednotlivých drah a svalů. To je další způsob, jak ještě více můžeme harmonizovat organizmus psa. Ale tady jsem hodně na začátku.

A co výchova psů? Problémy těla souvisí s problémy duše – myslíte, že se situace lepší, že se učíme psům porozumět?

No oni psi moc vychovávat nepotřebují, oni všechno umí, to jen mi lidé jim to kazíme. Ale všeobecně musím říct, že se určitě situace zlepšuje a mi lidé jdeme do sebe. Když jsem připravovala svůj první seminář, tak o něčem jako je masáž psa vůbec nikdo nevěděl a všem jsem byla pro smích. Dnes už to lidé sami vyhledávají, vznikají speciální rehabilitační centra. Je spousta psích zaříkávačů a znalců řeči, i když u těch bych já osobně byla opatrná a velmi pečlivá ve výběru. Takže se určitě blýská na lepší časy.

Pracujete jen se psy nebo i s dalšími zvířaty?

Psi převažují. Ale tu a tam potřebuje pomoct nějaký kůň a v poslední době se setkávám i s kočkami, ale ty jsou hodně svoje.

A jak se na vaši činnost dívají klasičtí veterinární lékaři?

Tak to je asi veterinář od veterináře. Jsem přesvědčená, že kvalitní veterinární péči prostě nic nenahradí. Jak veterinární péče, tak jakákoliv terapie ať už je to myoterapie, hydroterapie, akupunktura . . . má své místo a ani jedno není lepší nebo horší. Veterinární medicína je důležitá z hlediska akutních potíží a alternativní léčba zase umí dobře řešit chronické problémy. Nejlepší je, pokud spolu veterinář a terapeut spolupracují. To znamená, že oba chápou vzájemnou prospěšnost vedoucí ke zlepšení stavu zvířete.

Co byste popřála našim čtenářům a jejich psím přátelům? 

Aby nepotřebovali ani veterináře, ani terapeuty, a aby si užívali každou minutu společného života se svým psím kamarádem v radosti.

VÍCE SE DOZVÍTE NA WWW.KRASNACARODEJKA.CZ