Zda David Suchařípa zdělil herecký talent a v oboru se vyrovná svému otci, Leoši Suchařípovi, přísluší posuzovat jen erudovaným divadelním a filmovým kritikům.

To, že oba spojuje neobvyklé osobní charisma, je ale zřejmé i múzou nepolíbenému pozorovateli. David Suchařípa je absolventem konzervatoře, ztvárnil nesčetně divadelních i filmových rolí, dabuje, je nadšený sportovec, miluje hory a v každé druhé větě zmiňuje svoji přítelkyni Danielu. Jeho čtyřnohý přítel, který se zúčastnil rozhovoru a nenechal se vyprovokovat ani neustálým dorážením nervózního psa od vedlejšího stolu, který si také zašel na kávu, je prý nejspokojenější pes na světě. Jak si pak ale vysvětlit, že v průběhu našeho povídání se Šón pokusil skokem ze židle oběsit na vodítku.

 

Davide, když jsem Vás viděla přicházet na naši schůzku, myslela jsem, že s sebou vedete jezevčíka. Váš pejsek ale jezevčík není …

Ne, je to valpes.

Valpes?

Šón pochází z Valašské Bystřice, takže – valašský pes. A je to kříženec jezevčice s neznámo kým.

Proč jste si vybral zrovna křížence a ne čistokrevného psa?

Já jsem si ho vlastně nevybral. Jezevčice maminky mé přítelkyně Daniely se jednou zatoulala a narodila se z toho čtyři štěňata. Tři se podařila darovat, čtvrtý pejsek zbyl, nikdo ho nechtěl. My jsme s přítelkyní psa neplánovali, ale říkali jsme si, co by s tímhle pejskem asi bylo… A jednou jsem Daniele, která zrovna byla na Moravě u maminky volal, aby pejska přivezla do Prahy. A ona na to, že už ho máme doma a jmenuje se Šón.

Proč zrovna Šón?

To vymyslel syn Daniely a nám se to docela líbilo.

Nevolili byste s odstupem doby, například s přihlédnutím k povahovým rysům pejska, jméno jiné?

Já myslím, že je to úplně jedno jak se pes jmenuje. My mu stejně říkáme různě. Třeba Ťutík a tak…

Ťutík mu říkáte i v případě, že zlobí?

Když zlobí, tak mu říkám třeba „Ty hajzle“.

Zlobí často, komplikuje Vám nějak zásadně život?

Nekomplikuje. Lidem, kteří psa mají, je určitě zbytečné říkat, že pes hrozně vrací. Šón je tvor, který je hodně pozitivní a veselý. Je to mazel a kámoš.

Šóna máte od štěněte, zničil někdy něco?

Jasně, zničil několik mobilních telefonů, dobíječky. Trochu mi pokousal nějaké pantofle. To byly asi nejvýraznější škody. Poslední co udělal, bylo letos o vánocích, když přijel bratr mé přítelkyně z Ameriky a nechal v otevřeném kufru nějaké sýry. Šón je všechny roztahal po bytě, některé sežral. A pak mu bylo zle.

Prošel nějakým výcvikem?

Od půl roku chodil na cvičák. Tam je fajn hlavně to, že si zvykne na jiné psy. Jinak ho ale docela dobře zvládáme, i když, jak je v něm polovina jezevčíka, tak je docela svéhlavý. Umí všechno, doma poslechne na slovo, ale když jsme venku, tak má svoji hlavu a předstírá hluchotu.

Dá se v takových situacích nějak obelstít? Nalákáte ho třeba na piškoty?

Na piškoty určitě ne, nejlíp reaguje na buřtíka. Ale když ho zaujme nějaký pach, neplatí na něj vůbec nic.

Šón je malý pes, nepotřebuje velký výběh. Ale přesto, bydlíte v Karlíně, berete ho někam na výlety?

Určitě ho bereme na výlety, ale nedaleko od nás je Vítkov, kde se dají dělat opravdu dlouhé procházky.

Jezdí s Vámi třeba i na dovolenou?

Vozíme ho s sebou všude možně, ale k moři ho rozhodně brát nebudeme. Když jedeme někam na delší dobu, tak ho dáváme právě k rodičům mé přítelkyně do Valašské Bystřice, kde je vlastně i jeho maminka. To vždycky říkáme, že jede na skautský tábor, protože tam jsou psi celé dny venku. Pokaždé se odtamtud vrací jako raubíř.

Zapomněl jste ho někdy někde?

To se mi nestalo. Když byl můj syn malý, zapomněl jsem ho s kočárkem u samoobsluhy. Ale psa jsem nikdy nikde nenechal.

Davide, říká se, že pán a pes si po určitě době začnou být podobní …

Jasně, Šón už jde podobou do mě. Taky mu šediví brada. A to jsou mu teprve necelé tři roky.

Asi ho trápíte, když tak brzy šediví.

Netrápím! Tenhle pes se má nejlíp na světě.

Opravdu si myslíte, že ho ničím neštvete?

Ale já ho opravdu nechci štvát …

Čím dokáže naštvat on Vás?

Když dělá, že neslyší.

Co mu zaručeně udělá radost?

Asi jako každému psovi. Nějaká dobrůtka.

Jak se projevuje, když s něčím nesouhlasí?

Nevím. On je vážně pohodový pes.

Neříkejte mi, že kdyby mu jiný pes strčil čumák do misky, tak že zůstane v klidu.

Tak tohle dělá jeho matka. Ta sežere všechno. Ale on není dominantní. A navíc dobře ví, že nažrat stejně dostane, i když nebude bojovat. To můj minulý pes Artur (malorská doga) byl dominantní absolutně. Ten by se se všemi jen rval. Měl těžký život, pořád musel být na vodítku. Občas to bylo trápení. Lidi miloval, ale ostatní psy nenáviděl. K němu se nesměl jiný pes ani přiblížit, natož aby mu vlezl do žrádla. To by ho Artur zabil.

Artur byl asi zvláštní pes, prý miloval návštěvy u veterináře …

To jo. Artura vyloženě bavilo, když mu píchali injekce. On měl snížený práh bolesti a injekce mu fakt dělali potěšení. Byl tak trochu masochista.

Davide, televizním divákům jste neprozradil, kde máte „své místečko“, prozradíte alespoň našim čtenářům, kde ho má Váš pes?

Šón má několik pelechů po celém bytě, má rád když je s námi v obýváku, to pak leží pod stolem. Anebo rád kouká skrz prosklenou stěnu na terasu. Rozhodně to ale není pes, kterého bychom si brali do postele. To nepřipadá v úvahu.

Čtyřnohý přítel bývá často důvěrníkem svého pána. Co by se stalo, kdyby Šón promluvil?

Nic. On o mně nic neví. Nesvěřuju se mu. Na svěřování mám přítelkyni.

Nedávno jste si splnil svůj profesní sen, nastudoval jste roli Cyrana. Tušíte, o čem sní Šón?

Já nevím, já mu do hlavy nevidím. Ale sny se mu rozhodně zdají. Stává se, že ve snu třeba běží …

V jednom rozhovoru jste uvedl, že svoji energii čerpáte ze sexu. Dopřáváte svému psovi taky takové zážitky?

Zatím jsem toho nebyl svědkem. Nevím, jestli si dopřává, když někdy uteče, ale já mu milenky rozhodně nehledám.

Dokážete si svůj život představit bez psa?

Dokážu. I když nedávno, když si Šóna vzala přítelkyně s sebou na Moravu, tak jsem tři dny toho psa doma hledal. Najednou tam něco chybělo. Ale rozhodně neříkám, že si život bez psa nedovedu představit. Na druhou stranu –  je to dobrej parťák.