Attilu Szkukalka většině dogdancingovým fanouškům na celém světě není třeba představovat. Tanci se psem se věnuje přes 10 let a samotné kynologii přes 40 let. Jeho nejslavnější choreografie Charlie Chaplin a Gladiator, propracované do posledního detailu, se kterými se svojí border kolií Fly vyhrál mnoho závodů, včetně těch nejprestižnějších, jsou nezapomenutelné a nadčasové.

Aktivně se podílel na rozvoji dogdancingu skoro v celé Evropě i ve světě, kam byl zván na četné workshopy, závody jako rozhodčí či poradce při tvorbě pravidel. Attila Szkukalek je maďarské národnosti, ale narodil se na Slovensku. Žije v anglickém městě Norwich 150 kilometrů od Londýna, kde působí jako psí a kočičí psycholog a trenér psů. Skoro po celém světě vede workshopy pro dogdancingové nadšence.

Pane Attilo, kdy jste poprvé viděl dogdancing a čím Vás zaujal, že jste se rozhodl se mu věnovat?

V roce 1996 jsem v Anglii založil svoji školu Happy Pets. (Před tím jsem se kynologii, výstavám a chovu psů věnoval na Slovensku již od mých patnácti let.) V té době jsem na jedné psí výstavě viděl krásné ukázky dogdancingu Mary Ray a Doneldy Guy. Tehdy jsem psa zrovna neměl, ale hned jsem věděl, že jakmile nějakého budu mít, budu se věnovat tanci se psem. Po dvou letech přišla border kolie Fly, po základní poslušnosti jsem ji hned začal učit triky. V roce 1999 nás na workshopu s Turid Rugaas viděla Annie Clayton, která mě přesvědčila, abych se zúčastnil mé první soutěže. Jako hudbu jsem si vybral moji oblíbenou Carmen a za jeden celý večer jsem vybral cviky, které budeme dělat, a vymyslel choreografii. Druhý den jsem ji vyzkoušel s Fly, lehce upravil a za tři týdny jsme vyhráli náš první závod v katerogii začátečníků a automaticky postoupili do vyšší úrovně. S Carmen jsme pak vyhráli i další závod a byl čas přijít s něčím novým.

Jak vznikaly Vaše slavné choreografie a jakých nejlepších výsledků jste s nimi dosáhl?

Charlieho Chaplina jsem připravoval půl roku. Tato sestava vznikla vlastně náhodou. Původně jsem chtěl jinou hudbu a choreografii – více taneční, ale choreografka se mě zeptala, jestli už někdo dělal právě Chaplina, že by se ke mě víc hodil. S Chaplinem jsem vyhrál tehdy v Anglii největší soutěž – v městě Rugby, a to v té nejvyšší úrovni. Gladiátora jsem připravoval stejnou dobu. Například v r. 2003 jsem v USA vyhrál s Chaplinem americký otevřený šampionát a s Gladiátorem jsem byl druhý ve freestyle. Pak následovala další vítězství, ale i předváděčky při různých příležitostech.  Jezdíte hodně do zahraničí na workshopy. Setkáváte se s velkými rozdíly ve výcviku nebo v použití tréninkových metod? Vymýšlíte si svoje postupy? 

Výcvik se v posledních letech vyvíjí, každá země je tak trochu jiná a záleží také na úrovni cvičích. Například v Japonsku donedávna trénovali podle starých metod – s pomocí vodítka. Nyní však již používají klikr, který se začíná používat skoro všude. Hodně také záleží na výcvikářích, jaké postupy používají. Já osobně čerpám hodně i z toho, jak jsem trénoval psy před mnoha lety klasickou metodou. Při výcviku používám klikr, targety, bariéry. Metody přizpůsobuji jednotlivým psům, se kterými se na seminářích setkávám. Moon mě naučila používat nové výcvikové metody a na každém workshopu dostávám nové nápady. Každý pes je jiný a platí na něho něco jiného, a proto se snažím vymýšlet další úspěšné techniky. Jaké jsou podle Vás současné trendy dogdancingu? V čem se v posledních letech změnil?

V Evropě je takový trend, že se chtějí zakázat některé nebezpečné cviky (např. pes nemůže být či skákat nad hlavou člověka, nesmí chodit jen po předních nohách, aj.). Tohle by ale mohlo vést k omezení freestylu, v nápaditosti cviků. Samozřejmě bychom měli dbát na bezpečnost psů, ale některé prvky by se měly posuzovat individuálně. Největším trendem je používání rekvizit. V začátcích tance se psem se používaly minimálně nebo to byly jen rekvizity, které člověk nosil. Nyní se používají i statické, které jsou pro diváky atraktivnější a pro psy je to jednodušší. Dalším trendem je, že i člověk je víc důležitý – nepoužívá „jen“ výcvikové pohyby, ale taneční pohyby v souladu s choreografií či hudbou.Jaké máte plány do budoucnosti a na co se můžeme těšit?

Již několik let mám v plánu natočit DVD o choreografii, jak postupovat při sestavování celé sestavy. V blízké době bych ale rád začal závodit s Moon. Přál bych si mít na ni však více času, více s ní trénovat. A samozřejmě bych byl moc rád, kdyby se Moon dostala na úroveň Fly :-).  Poprvé jsem se setkal s výcvikem psů pomocí klikru a targetu v době, kdy jsem neměl psa, takže jsem začal trénovat kočky souseda. Jedna byla velmi dobrá, uměla chůzi u nohy, sedni a pár triků. Bohužel se soused po pár měsících odstěhoval a já přišel o kočičí studenty…

Nejnovějším trendem je, že rozhodčí chtějí sestavy plynulé, aby to nebyly jen cviky, ale aby celá choreografie byla v harmonii s hudbou. Sestava by měla zaujmout diváky a komunikovat s nimi. Kostým je součástí choreografie a umocňuje umělecký dojem.S Attilou jsem se poprvé osobně setkala při posuzování dogdancingových závodů před několika lety. Vloni přijel do ČR poprvé, aby zde vedl dvoudenní seminář. Díky nadšeným ohlasům byl letos znovu pozván, což jsem si rozhodně nenechala ujít. A stálo to za to! Attila je totiž nejen skvělá dogdancingová osobnost, ale také báječný člověk.

Tak to vypadalo od 18. do 22. července v Chotěboři na dogdancingovo-tanečním soustředění.
Téměř do roka a do dne přijel opět do České republiky fenomenální Attila Szkukalek. (Vloni měl workshop v Praze 21. – 22. července.) Do Chotěboře se sjela super parta lidí, která neúnavně trénovala, cvičila a tancovala, diskutovala o dogdancingu, výcviku psů a společně se bavila. Alexandra se svými třemi tibetskými teriéry a holandským schapendoes přijela dokonce až z Francie. I skladba plemen byla různorodá: pudlík, jack russell teriéři, shih tzu, bearded kolie, border kolie, australský ovčák.

Od nácviku jednotlivých prvků, jejich spojování a sestavování choreografií, sledování a rozbor videí, přes rytmická cvičení lidí, taneční průpravu, až po přípravu společné taneční choreografie s klikry, která byla zpestřením sobotních závodů.

Attila držel partu a poctivě celý týden společně s účastnicemi tohoto soustředění nacvičoval choreografii. Celý týden se trénovaly prvky pro freestyleové sestavy, ale i heelwork, práce na na blízko i na dálku. A jak to v průběhu týdne vypadalo se můžete podívat v krátkém foto přehledu.

Pondělí: Attila Szkukalek používá při výcviku psů klikr. Podle výzkumů se psi s jeho použitím učí o 40% rychleji. Klikr je však potřeba správně používat, a hlavně ve správný okamžik. Nejdůležitější je právě přesné načasování, abychom označili chování, které si přejeme. Proto jsme začali trénink nácvikem rychlosti reakcí, aneb jak naklikat tenisák.

Úterý:  Psy je potřeba před tréninkem zahřát a protáhnout svaly. Po cvičení by měl následovat krátký strečink. Začal nácvik společné choreografie. Attila Szkukalek se aktivně zapojil. A svět nám může závidět! 🙂

Středa:  Pokračuje nácvik jednotlivých cviků – pod bedlivým dohledem Attily

Čtvrtek:  patřil práci s rekvizitami, jejich používání, ale i využití jako tanečního prvku.

Pátek:  byl věnován -heelworku, aneb, jak mají vypadat správně pozice u nohy. Názorná ukázka Attily s bíglem.

Sobota:  patřila dogdancingovým závodům a nacvičené společné choreografii s klikry, ve které si zatancoval i Attila, a středobodem byl jeho bígl George.