Zatímco některé psy z domu nemůžeme dostat, jiní utíkají kdykoliv se naskytne příležitost. Takzvaní „psi útěkáři“ si najdou díru všude: překonají dvoumetrovou zeď, vytrhají z plotu plaňky nebo se jednoduše podhrabou. Mnohdy se přitom ošklivě zraní, ale přesto utíkají hlava nehlava.

 

Mnozí útěkáři jsou jinak na slovo poslušní psi, ale jen co zůstanou na zahrádce chvíli sami, už hledají, kudy by unikli. Někteří zmizí jen na pár desítek minut, jiní na hodinku či dvě, a jsou i tací, kteří úplně zapomenou, kam patří a cestu zpět prostě nejsou schopni nalézt.  Jejich páníčci se o ně mezitím strachují, burcují známé a policii, prohledávají okolí a obvolávají útulky.

TRESTAT VŽDY VE SPRÁVNOU CHVÍLI

Když už konečně po hodinách strachu a pátrání psího utečence naleznete, není divu, že s nervy prostě nevydržíte a dáte psovi pořádně za uši. Věřte ale, že právě to je  to nejhorší, co v tu chvíli můžete udělat a problém tak jen prohloubíte. Pes trestaný za návrat se vás může začít bát, možná se k vám ani nebude chtít přiblížit , dokonce může hned znovu utéci. Pokud psa chytíte v reálném čase při útěku, přistihnete ho jak se podhrabává pod plotem, okřikněte ho dříve než ho oslovíte či přímo přivoláte, pak je trestán za útěk a je si toho moc dobře vědom. Jestliže ho však potrestáte po zavolání při návratu, je trestán za návrat!

 

ACH TI PUBERŤÁCI…

Že to bylo tak roztomilé štěňátko? A jak rychle se učilo všem povelům a od nohy paničky se na krok nehnulo… Jenže  pejsci rostou jako z vody, nestačíte se ani otočit a namísto roztomilého chlupáčka máte doma najednou pořádně zlobivého puberťáka, co se spíše než psovi podobá deseti čertům, pohledem těká po všem a po všech, vás však přehlíží.

Jako každá pubertální mládež,tak i ta psí, vyžaduje daleko více pozornosti a pracovní zátěže. Psí teenageři mají totiž najednou energie jak solární elektrárny! Pakliže nejsou zaměstnaní, hledají si zábavu sami a tam za plotem je přeci tolik lákavých věcí…

 

PÁNÍČKU, JÁ SE NUDÍM…!

Dospělý pes by sám doma (ať už v bytě, domku nebo na zahrádce) neměl zůstávat déle než 5 – 6 hodin.  Není  divu, že se chlupáči, zanechaní samotní déle, začnou nudit. Vydají se hledat zábavu sami a nejzajímavější jsou pro ně samozřejmě věci a činnosti zakázané. Také mají za ušima: vědí, že tím na sebe nejvíce  upozorní. Jakoby přímo volali  „Haló, já jsem tady, všímejte si mě!“. Nejdříve to zkusí zlehka: rozkoušou bačkoru, vytrhají pár jahod ze záhonu a když to nezabere, začnou se poohlížet po větší zábavě. Potom se lehce nechají zlákat vnějšími podněty, třeba právě za vrátky. Taková „voňavá“ popelnice, hravé štěně na vedlejší zahradě, dovádějící děti na dětském hřišti či silná vůně oběda ze sousedního domu, to je to pravé lákadlo pro znuděného psíka.

 

PSÍ PROUTNÍCI

Někteří psi notoricky vyhledávají společnost atraktivních fen, a to nejen v době, kdy hárájí. Chtějí je mít pod kontrolou stále – co kdyby se vyskytl jiný nápadník? V takovém případě je plně na místě kastrace. Tento zákrok však vede spolehlivě k nápravě jen v případě, že útěky opravdu souvisejí s přemírou pohlavních hormonů.

 

PES SE ÚTĚKÁŘEM NERODÍ, ALE STÁVÁ

Ačkoliv některá plemena utíkají častěji,  žádný pes nemá útěkářství v genech. Existují jen určité predispozice. Například lovecká plemena mají citlivější čumáčky, a proto se nechají daleko snadněji zlákat pachy  za plotem,  srnou či zajícem v lese. Pracovní plemena nevydrží chvíli v nečinnosti. Voříšci zase bývají pověstní svými zálety.

Když se to přihodí několikrát, nějak to zvládnete, ale co když se váš pejsek stane na útěcích závislý jako na drogách? A to není nijak složité: mnohdy stačí, že jen jednou zapomenete dovřít vrátka, nebo nezajistíte  díru v plotě a z vašeho poslušného chlupáče se v tom okamžiku  stane pes na útěku. Bohužel, mnohým stačí  jednou k volnosti přičichnout a už na ni nechtějí zapomenout.

Na takzvané chronické útěkáře je každá rada drahá. Jenom co zmizíte z jejich blízkosti, vypaří se jako pára nad hrncem. Pokud je tohle právě vaše situace, určitě nejdříve vyzkoušejte známé rady (trávit se psem co možná nejvíce času, trénovat poslušnost a psa se snažit vyčerpat hrou). Často to ale prostě nezabere. Nezbývá potom  nic jiného, než psovi útěky znemožnit,  mnohdy i za cenu vybudování pevnějšího plotu, vybudování kotce či využití tzv. neviditelného plotu. Nebývá to sice nejlevnější a může to být i srdcervoucí, ale co byste neudělali pro to, aby byl váš psí miláček v bezpečí.  Nechcete se přeci stále strachovat, jestli nevběhne autu pod kola, či se nepřiplete myslivci do mušky. Navíc pes toulající se  po ulicích vám rozhodně neudělá dobrou reklamu u sousedů.

PROBLÉM S ÚTĚKY ŘEŠTE VČAS!

RADY

Když pes začne utíkat, nemusí být hned zřejmé, proč to dělá.

1./ Zajistěte, aby pes neměl nedostatek

Chybí mu něco?

Dopřejte mu dostatek žrádla a čerstvé vody. Vhodné jsou interaktivní nebo žvýkací hračky.

2./ Věnujte mu čas  

Nudí se?

Máte doma chlupaté štěstí na  pomazlení,  aktivního nezbedu  či rovnou zástupce služebního plemene? Tak či tak, pes potřebuje zaměstnat, uhonit, do sytosti se vyřádit. Vymyslete mu nějakou zábavu: běhání s  míčkem na zahradě, jogging nebo nějaký psí sport! Navíc, denně hodinka běhání po parku či učení se nových zajímavých povelů je smysluplnější, než koukat na televizi či surfovat po internetu.  Proto rychle vezměte míček do kapsy a šup na louku či do parku, kde za hodinku to hyperaktivní  stvoření jistě uběháte k padnutí.

3./ Pozorujte z povzdálí

      U pravidelného útěkáře  zkuste vyzkoušet být poblíž a přistihnout ho při útěku. Dejte mu přitom jasně najevo, že to je špatně. Potrestání psa při vykonávání nežádoucí činnosti (nejlépe přímo při opouštění teritoria) bývá  tím nejúčinnějším vysvětlením a zpravidla i velmi rychle pochopeným.

4./ Naučte psa dobře snášet samotu

Stejně jako bytoví pejsci, i ti venkovní mohou trpět strachem ze samoty a jejich útěky jsou snahou najít svoji „smečku“. Učte proto štěně na samotu postupně a dbejte, aby se venku ničím nevyděsilo.

5./ Složitosti změn

Pes si těžko zvyká na změny: často to bývá při osvojení psa z útulku, při změně pána nebo prostředí. Snažte se mu takovou situaci co možná nejvíce usnadnit, navažte na jeho předchozí zvyklosti a trpělivě ho po malých dávkách zvykejte na nové okolnosti či režim.  Vše vlídným slovem a s úsměvem!

6./ Hranice teritoria

Určete psovi přesně teritorium, kam smí a kde už je to zakázané, např. pokud máte část zahrady ohraničenou potokem či skalkou namísto plotu. Dbejte na to, aby stanovené hranice dodržoval a netolerujte jejich porušování.

7./ Vyhledejte pomoc

Každý pes je jedinečný a proto, pokud jste vyčerpali všechny možnosti a stále nemůžete přijít na to, proč zrovna váš pes utíká, bude nejlepší vyhledat odborníka, který vám poradí a ušije vám takzvaně „pomoc na míru“.

Pokud Vás trápí podobný problém zkuste třeba knihu Johna Fishera: Proč můj pes?