Virus, který toto onemocnění způsobuje, byl izolován v roce 1971 v Německu. Koronavirové onemocnění psů je akutní průjmové onemocnění, které se vyskytuje převážně u mladých psů do jednoho roku věku. Nejvíce citlivé k tomuto onemocnění jsou štěňata ve věku 6 – 9 týdnů.
K infekci dochází orální cestou. Koronavirus je v průběhu onemocnění vylučován trusem do vnějšího prostředí, nejvíce mezi 6. až 9. dnem po infekci. Ve vnějším prostředí virus přežívá při teplotách kolem 20oC dlouhou dobu (týdny až měsíce). Jednou koronavirózou zamořený psinec je potenciálním zdrojem nákazy i pro další vrhy.
Tato infekce má většinou mírný průběh, projevem je mírná apatie, nechutenství a zvracení, které trvá 24 – 36 hodin. Charakteristickým příznakem je kašovitý až vodnatý průjem, který může být zpěněný, a může být s příměsí hlenu nebo krve. Výkaly mají zelenkavou, nažloutlou až oranžovou barvu a velmi zapáchají. Pes může mít krátkodobě zvýšenou teplotu, kterou však chovatel ani nemusí zaregistrovat. Průjem trvá obvykle 1 – 12 dní, někdy však může přetrvávat až 3 – 4 týdny. Velké komplikace může způsobit současné nakažení parvovirom.
LÉČBA
Nutná je okamžitá návštěva veterinárního lékaře, který určí diagnózu vyšetřením trusu. Většinou postačí jedno až dvoudenní hladovka a následný přísný dietní režim a zavodnění organismu. V některých případech také lékař předepíše léky proti průjmu.
PREVENCE
Většina psů je proti tomuto onemocnění přirozeně imunní. Vakcinace se v poslední době provádí rutinně, zvláště tam, kde je podezření na současnou infekci dalšími viry, při nedostatcích v hygieně chovu, ve výživě, při nadměrném pracovním zatížení a zvýšeném kontaktu s jinými psy, to znamená v útulcích pro psy …a pod. Při propuknutí nemoci je nutná okamžitá izolace nemocných psů, dezinfekce a dodržení přísných pravidel hygieny.
OČKOVÁNÍ
Vakcinace se zpravidla provádí ve věku 9 týdnů s přeočkováním po třech až čtyřech týdnech, v roce života psa a následně každý další rok.
